Kompenzace škod způsobených mrazy u ovocnářů

Letos ovocnáře postihly zejména jarní mrazíky a velice se to dotklo potenciální úrody. Proto i žádala Ovocnářská unie České republiky o pomoc nejen stát ale i Evropskou unii, škody šly totiž napříč i okolními státy. K představení této tak úctyhodné organizace ještě uveďme, že má aktuálně v členské základně 580 členů a to nejen ovocnářů, ale i školkařů a spolupracujících firem a tito členové obhospodařují téměř 90 % všech produkčních sadů v ČR. Dvě třetiny členů jsou menší rodinné farmy, nejčastěji s výměrou kolem 20 hektarů, ale v tomto svazku i jsou členové, kteří mají jen několik hektarů, a ti největší naopak obhospodařují 200 až 400 hektarů sadů.

Jak uvádí předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík, soustřeďují v této organizaci zástupce všech profesionálních ovocnářů od těch nejmenších, kteří prodávají na lokálním trhu a na svých farmách, až po ty velké, kteří dodávají do řetězců, či exportují. V rozhovoru do předvánočního čísla magazínu prozradil Martin Ludvík víc.

Můžete, prosím, přiblížit našim čtenářům jak šel čas u ovocnářů ČR? Kolik tu bylo po roce 1990 sadů, a jak jsme po této stránce na tom dnes?

Z tohoto dlouhodobého pohledu není situace v ovocnářství příliš radostná. V roce 1990 jsme měli cca 23 000 hektarů intenzivních ovocných sadů, současně máme už jen asi 10 500 hektarů, plochy poklesly o 55 % a bez náhrady zmizelo z naší krajiny více než 10 milionů ovocných stromů. Každý obyvatel naší země tak vlastně jen u profesionálních ovocnářů přišel o jeden ovocný strom. Na druhou stranu nedošlo k tak dramatickému poklesu produkce, jelikož nově vybudované sady mají moderní technologie i výkonnější odrůdy a je tak dosahováno vyšších výnosů z hektaru.

Co zavinilo především tak prudký pokles ploch sadů s různými druhy ovoce, a kterých se snižování jejich výsadeb dotklo nejméně , ale i nejvíce?

V devadesátých letech to byla transformace a privatizace původních podniků a také často nejasná držba půdy, jelikož vysázet sad je investice na 20 let a investor musí mít jistotu, že za tu dobu nepřijde o půdu, na které vysázel sad. Druhým zlomem byl rok 2014, kdy Rusko vyhlásilo embargo na dovoz potravin včetně ovoce z EU. Od té doby byl na trhu EU zejména jablek velký přetlak kvůli polské produkci, která dříve končila v Rusku. Od té doby stagnuje cena a mnohým pěstitelům se přestalo vyplácet ovoce pěstovat. Pak ještě i rok 2022 a nárůst cen energií, kdy se náklady na skladování nedokázaly promítnout do realizačních cen. Nejvíce procentuálně poklesly plochy broskvoní, měli jsme 2000 hektarů a máme posledních 100 hektarů! S pěstováním angreštu jsme skončili úplně a nejvíce poklesly plochy jabloní, v roce 1990 jsme měli 10,5 tisíce hektarů jabloní a nyní to je již jen 4,7 tisíce. Výrazně také klesají plochy rybízu, zejména červeného. Podařilo se však za tu dobu udržet plochy hrušní a nejlépe jsou na tom švestky, jejichž plocha výrazněji vzrostla. A pak třeba kanadské borůvky, které se dříve nepěstovaly, a nyní již máme přes sto hektarů.

uJak se dotkly dalšího snižování ploch letošní mrazy? Mimochodem, škody byly odhadnuté na úrovni více než miliardy korun. Pan ministr Výborný sliboval pomoc, ta se ale, jak se proslýchá, smrskla na méně než polovinu. Je to naprosto nedostačující, a nebo se i s tím sadaři a ovocnáři nějak "popasují"?

Tady vás musím opravit. Ministerstvu zemědělství se podařilo vyjednat kompenzace za mrazy jako těžko pojistitelné riziko přímo z evropských fondů k tomu určených a mezi poškozené ovocnáře bude na přelomu roku rozděleno z těchto zdrojů cca 380 mil. Kč a k tomu ještě částka asi 100 mil. Kč z národního rozpočtu. Za letošní mrazy tak ovocnáři nejen u nás, ale i v Polsku, Rakousku a dalších asi pěti zemí dostanou částečnou náhradu za ztracené tržby, což jim umožní ekonomicky přežít, aby nemuseli kvůli tomu snižovat další plochy sadů.

Nedávno se dostala ven velmi potěšující zpráva, že vaše unie se chce plně věnovat návratu některých ryze českých a velmi osvědčených odrůd a vracet je zpět na větší výměry. Je to pravda? A o jaké odrůdy především jde? Z dětství si mnohý z nás pamatuje na koženáče, matčino jablko, paloučátka s nádherným aromatem a další skvělé odrůdy.

Úkolem Ovocnářské unie je nejen podporovat ovocnáře a propagovat tuzemské ovoce, ale také se zasadit o rozvoj ovocných stromů v krajině. Ovocné stromy jsou součástí naší krajiny, ale i historie, a o tom svědčí i mnoho skvělých odrůd, které byly u nás vyšlechtěny či dříve objeveny jako je Holovouský malináč, Matčino nebo z novějších odrůd třeba Šampion či Topaz. Ale skvělých našich odrůd jsou desítky a nejen u jabloní, máme třeba mnoho světově známých odrůd třešní. V rámci Ovocnářské unie působí také Školkařský svaz, který sdružuje na 60 podniků, kde pěstují ovocné stromy, a mnoho z nich se věnuje produkci vysokých tvarů stromků starých odrůd, které tímto vracíme do zahrad i krajiny. Tyto stromy sází hlavně obce do alejí, či jednotliví lidé do zahrad. Postupně se daří zvyšovat produkce tohoto školkařského materiálu. Rovněž někteří ovocnáři je zařadili i do svých sadů a vyrábějí z nich skvělé cidery či mošty.

Bylo by obrovskou škodou nechávat jen dál na zvětšujících se dovozech ovoce. Není nad tuzemské zásoby a kvalitu i jednotlivých druhů ovoce, které má v sobě jen naprosté minimum reziduí, což se u ovoce z dovozu nedá říci. Měli jsme možnost sledovat rozbory SZPI a někdy ty rozdíly byly až velmi markantní, což zavinilo v řadě případů i nedodržování lhůt před sklizní, kdy se nesmí v žádném případě používat jakýchkoliv postřiků. Jinde v zahraničí díky benevolentnosti kontrolních orgánů je to ve výsledku mnohem horší. Jak se k tomu stavíte Vy osobně?

Ze sledování výsledku kontrol na rezidua od SZPI vyplývá, že naše produkce ovoce je v tomto ohledu na tom daleko lépe než dovoz. Ještě před pár lety tu byly opakované nálezy překročení reziduí u polských jablek. Nízké zbytky reziduí u řady druhů ovoce i často nulové hodnoty jsou výsledkem u nás dlouho uplatňovaných technologií pěstování, známých jako integrovaná produkce, kde se použití "chemie" minimalizuje jen na nezbytnou nutnost.

Zůstaňme ale u jablek, jakou odrůdu nejvíc vyznáváte z hlediska chutí, ale i pěstování a sklizní?

Odrůdu, která by byla ideální ze všech hledisek, tedy výnosu, kvality, každý máme přeci jen jiné chutě a je dobře, že si můžeme vybrat z velké plejády odrůd. Spotřebitelsky je v posledních letech hodně oblíbená odrůda Gala, její pěstování je však náročné a ne všude dává pěkné plody i výnos. Chuťově mám rád osobně Jonagored, za mně nejlepší je klon "Supra", výborný je Šampion či lehce nakyslý Topaz a chuťově je třeba úžasná česká odrůda Admirál, i když pěstitelsky je vhodnější spíš do zahrad než intenzivních sadů. Ale je to věc preferencí a chutí a kdokoliv může mít na to jiný názor než já.

Je předvánoční čas. Co vánoční zvyk s jablky, kdy se po rozříznutí jablka napříč objeví štěstí nebo naopak?

Je to skvělá tradice, ale pozor, letos to o Vánocích rozhodně nedělejte! Naprostá většina letošní úrody jablek je poškozena mrazy a i zdánlivě pěkné jablko bude mít s velkou pravděpodobností od mrazu lehce poškozený jádřinec, takže nebude mít jádra nebo jen částečně. A protože to podle tradice znamená v příštím roce nemoc, tak se pro jednou této tradici vyhněte. Udělejte si pro letošní Vánoce z jablka třeba svícen na štědrovečerní stůl a upečte si voňavý jablečný štrůdl.

Eugenie Línková