Strategické kroky k restartu českého zemědělství a potravinářství

Strategické řízení sektoru zemědělství a potravinářského průmyslu po roce 1989 a po vstupu 2004 do Evropské unie je nastaveno jako cesta k extenzitě, snižování produktivity práce a ztrátě konkurenceschopnosti. Do roku 1989 šlo o socialistické zemědělství s řadou nedostatků ve svobodném podnikání státem nařízenou plánovanou výrobou. Přes řadu negativ spojených s násilným vstupem jednotlivců do družstev a státních statků byla výroba intenzivní, s vyšší produktivitou práce než v okolních zemích a hlavně byla konkurenceschopná.

Vysoká produktivita práce byla jak v polní výrobě, tak specializovaných společných zemědělských podnicích hlavně jak v rodukci vepřového masa, tak vajec. Zemědělská výroba zajišťovala soběstačnost ve všech komoditách severního mírného pásma, dováželi jsme jižní ovoce ne vždy v dostatečném objemu, ale bilance zemědělského zahraničního obchodu včetně dovozů byla kladná. Řada návštěv z okolních zemí pozitivně hodnotila naše zemědělství a měla obavy z naší konkurenceschopnosti.

Nesmyslný zvrat

Po dokonání nesmyslné revoluce v resortu zemědělství dochází k likvidaci konkurenceschopných zemědělských a potravinářských podniků a k jejich atomizaci na většinou neproduktivní jednoty. Šlo o zlikvidování konkurenta a o uvolnění trhu pro přebytky potravin starých zemí Evropské unie. Vše bylo zdůvodňováno nápravou křivd při kolektivizaci a znárodňování velkých statků.

Inventura s nechvalným výsledkem

Privatizace a restituce majetků fyzických a právnických osob proběhly katastrofálně, někdo dostal majetek, na kterém mohl podnikat, ale řada dostala nepotřebné movité či nemovité věci, se kterými se nedalo hospodařit, a vložený živý inventář se odváděl většinou ihned na jatka za nesmyslně nízké ceny. To vše posloužilo konkurenci ve starých zemích Evropské unie, která se pak lehce zbavovala nadprodukce.

Restituce a privatizace zemědělství se mohly řešit vydáním dluhopisů s minimální úrokovou sazbou a zanecháním výkonných podniků. Pak by následovalo splácení dluhopisů, které by byly uhrazeny podniky nových nabyvatelů přes státní rozpočet.

Po roce 1989 nešlo o nastavení rovnoprávných vztahů v rámci Evropské unie, ale o vybudování vztahů kolonie a kolonizátor.

Ze země s přebytkem salda agrárního zahraničního obchodu, které bylo až 10 mld. (1 mld. přebytku byla ještě v roce 1994). Nyní jsme zemí se záporným saldem agrárního zahraničního obchodu ve výši - 60 mld. Kč.

Snížení soběstačnosti

Tento obrovský pokles zemědělské a potravinářské výroby nám snížil soběstačnost u jednotlivých komodit na následující úroveň:

ϖ zelenina 25 až 30 %

ϖ ovoce 30 až 35 %

ϖ brambory 40 % (ve slupce 60 %)

ϖ vepřové maso 34 %

ϖ vejce 54 %

ϖ drůbeží maso 57 %

ϖ mléko 95 %

ϖ hovězí maso 100 % (spotřeba masa je na obyvatele nyní do 7 kg, v roce 1990 byla téměř 24 kg na obyvatele)

Hrubá zemědělská produkce ČR ve stálých cenách v mld. Kč

Z uvedeného plyne, že naše porevoluční úsilí jsme zakončili poklesem hrubé zemědělské produkce o 32,2 % oproti roku 1990, a která je dokonce nižší než hrubá zemědělská produkce dosažená v roce 1936 a to o 9 %, kdy největším pomocníkem v zemědělství byla koňská síla a ostatní práce se dělaly ručně a téměř 80 % obyvatelstva pracovalo v zemědělství. Když se nad tím zamyslíme, byl to od starých zemích Evropské unie opravdu majstrštyk.

Čistá přidaná hodnota na hektar zemědělské půdy:

Česká republika je v čisté přidané hodnotě ve srovnání s Evropskou unií na úrovni 39 %.

Český potravinářský průmysl dosahuje výkonnosti pouze 55 % průměru Evropské unie.

Mzdy v českém zemědělství jsou oproti průměru v národním hospodářství na úrovni 76 %.

Zelený úděl je špatný úděl

Další stagnace a pokles výroby v posledních letech je způsoben nesmyslnou implementací zeleného údělu (Green Dealu). Jde o nastavení podmínek v zemědělské výrobě k extenzitě, nekonkurenceschopnosti a nefunkčnímu ekologickému zemědělství. Ukazuje to stav v české ekologické výrobě. V ekologickém režimu máme v České republice kolem 17,1 % zemědělské půdy a z ní produkujeme 1,3 % zemědělské produkce.

Další hlouposti:

¬ omezení používání pesticidů o 50 %, v České republice je spotřeba účinných látek 1,37 kg/ha, ale v některých starých zemích i více než 6 kg/ha

¬ omezení používaní průmyslových hnojiv o 20 %, v České republice je spotřeba jen 124 kg/ha/rok, v případě starých zemí 250 až 500 kg/ha/rok

¬ omezení antimikrobiálních látek o 50 %, v České republice máme nejnižší užívání těchto látek

¬ omezení konvenčního zemědělství o 25 až 30 %, některé země mají několikrát větší produkci na 1 ha než u nás, ale omezení máme nařízené všichni stejné

¬ snížit stavy hospodářských zvířat z důvodu produkce methanu

Kroky k restartu českého zemědělství vedou přes vyhodnocení přístupové dohody

Z ní vyplývá, že za 21 let nedošlo k vyhodnocení plnění přístupové dohody v zemědělství a neexistuje jednotný trh.

A co teprve zákon o nekalých obchodních praktikách? Ten u nás vlastně chrání maloobchodní prodej proti zemědělcům a potravinářům. Přitom v celé EU chrání zákon naopak zemědělce a potravináře oproti maloobchodnímu prodeji

Chybí pravidla správné zemědělské praxe

Naše půda je kvalitní, ale nejsou nastavena motivační pravidla, která zajistí správnou zemědělskou praxi a její intenzivní využívání při zachování její úrodnosti.V České republice část podniků, které zajišťují 80 % doma vyráběných komodit, dosahuje vynikající výsledky srovnatelné se světovou špičkou. Je nutné ale nastavit motivační pravidla, aby většina zemědělských podniků produkovala na špičkové úrovni.

Možnosti našeho zemědělství

U mléka v nejlepších podnicích je dosahovaná užitkovost 12 až 14 tisíc litrů na dojnici a rok, patříme mezi světovou špičku, jsme v užitkovosti dojnic na 4. místě na světě.

U vepřového masa dosahují nadprůměrné podniky vyrábějící vepřové maso špičkové výsledky v odchovu selat až 33 kusů na prasnici a rok a hmotnostní přírůstky 1 kg až 1,02 kg na kus a den.

U drůbežího masa většina významných podniků produkující brojlery dosahuje spotřebu krmné směsi na 1 kg přírůstku 1,4 až 1,5 kg, úhyny se pohybují kolem 2 % za celý turnus.

U vajec ve specializovaných podnicích je dosahováno snášky 340 až 345 ks na nosnici za rok.

U hovězího masa v intenzivním výkrmu býku masných plemen je dosahováno denních přírůstků 1,8 až 2,2 kg na kus a den.

Resumé vedoucí k potřebné změně

Jsme producentem 7,5 až 8,5 miliónu tun obilí včetně kukuřice za rok a z toho téměř každý rok 50 % vyvážíme jako surovinu. S ní odchází do zahraničí u nás chybějící fosfor, který draze kupujeme.

Máme řadu špičkových odborníků, kteří by dokázali výše uvedené výsledky rozšířit na celou zemi a zajistit soběstačnost všech výše uvedených komodit.

Krajina by zezelenala a nemuseli bychom mluvit o nadbytku CO₂ - ten řeší fotosyntéza.

Oteplování nemá nic společného s CO₂, vzniká nadměrným odparem a odrazem slunečních paprsků z rozsáhlých betonových a asfaltových parkovišť a nesmyslným zatravňováním, kde se jen pozdě mulčují už hnědé porosty a sluneční svit ohřívá zemi a pára vystoupá výš, než kde se tvoří mraky.

Motivace podniků k rozvoji

Podporovat ty, kteří zvyšují výrobu a odvádí daně.

Řešit ceny energií u producentů zemědělských komodit (hlavně v Ž.V) a potravinářů.

Nedanit přímé platby, které jsou zavedeny jako podpora příjmů.

Dotace vázat na objem tržní ceny produkce.

Zrušit řadu nesmyslných nařízení jako jsou: úhor, dělení honů, orba z jara.

Zrušit složitý systém dotací, který lze nahradit podporami podle přírodních podmínek, v kterých se hospodaří (BPEJ), a dosahované tržní produkce.

Regulovat importy a chránit domácí produkci – zákon o potravinách.

Podporu investic nastavit zpočátku jako bezúročnou půjčku a při dosažení stanovených parametrů výroby do tří let změnit bezúročnou půjčku na dotaci.

Podpora precizního zemědělství

V tomto bodě se zaměříme především na dva důležité aspekty. Jde o podpory na závlahové systémy a vykoupení stávajících závlahových systémů, které byly zprivatizovány spekulanty. A stejně tak je důležité pojištění podniků rozšířit pro všechny podniky jako spolufinancování zemědělců státem při pojistných událostech.

Půda jako národní bohatství

Všechny státy, kde půda je úrodná, nastavují samostatným zákonem, jak se s půdou má hospodařit. V neposlední řadě tak musí dojít k novele zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, který zabezpečí nabývání zemědělské půdy těmi, kdo na ní hospodaří, nikoliv obchodníkům a spekulantům a zahraničnímu finančnímu kapitálu. Na půdu musí mít předkupní právo aktivní zemědělci, nikoliv spekulanti, jak je tomu dnes.

Ing. Zdeněk Jandejsek, generální ředitel společnosti Rabbit a exprezident AKČR

I