Za bylinkami do lokalit jejich výskytů
S docentkou RNDr. Jitkou Málkovou, CSc. (vysokoškolskou učitelkou botanických a ekologických disciplín, a především terénní pracovnicí v ochraně přírody) jsme se před časem sešli na její zajímavé přednášce s tematikou Lékárna v přírodě. Při přednáškách se účastníci kurzů dozvěděli, kde doporučované byliny rostou, kdy je sbírat a jaké jejich části, jak je sušit, optimálně zpracovávat a především kdy je lze využít pro naše zdraví či krásu, a to zevně nebo vnitřně. Probírány byly i osvědčené směsi, jejich příprava a použití. Probíhaly i postupy přípravy mastí, tinktur, Bachových esencí, bylinných sáčků, jaké jsou správné postupy inhalací, zábalů, koupelí, přípravy i širšího využití čajů atd.
Cílem kurzů není pouhé teoretické předávání informací, ale motivace k sebevzdělávání a aktivnímu přístupu k životu v každém věku, jsou vedeny ke zlepšování vztahu k přírodě a praktickému poznávání organismů, společenstev, krajiny. Kurzy nemají vytěsnit klasickou medicínu, kterou Jitka Málková plně uznává. Zdůrazňuje důležitost prevence a svěřit těžké nemoci do rukou zkušených lékařů.
Moderní medicína dává, ne vždy dobře, přednost chemii
Užitková botanika, především léčivé rostliny, jsou velkým koníčkem Jitky Málkové.
Bylinky pomohly při léčbě syna (opakované zápaly plic), vlastních problémů (s močovými cestami), u manžela (začínající žaludeční vřed), i u dvou kolegů z práce (s nemocnou prostatou) atd. Moderní medicína léčila uvedené choroby zvyšujícími se dávkami chemických léčiv. Nakonec naštěstí pomohly zkušenosti babičky (bylinkářky) a poznatky z mnoha odborných i laických knih. Poznatky doc. Jitka Málková zpracovává v četných publikacích. My jsme z jedné z nich, s názvem Jak na běžné choroby (bez jedovatých, a zvláště chráněných rostlin) se souhlasem autorky čerpali několik receptů na přípravu čajů, aktuálních v zimním sychravém počasí. Uvedly jsme i její zkušenosti z výše uvedených chorob.
Zápaly plic syna byly klasickou medicínou léčeny podáváním různých antibiotik a mnoha druhů imunomodulátorů. Nakonec pomohlo snižování teploty zábaly končetin do tvarohu, dále koupele, inhalace a pití mateřídoušky, zvlhčování vzduchu, zábaly hrudníku teplými obklady a zvýšenou dávkou ovoce a zeleniny s vysokým obsahem vitamínu C (šípek, angrešt, citrusy aj.).
Záněty močových cest: omezena kořeněná jídla, teplo, hodně pít (tlumí zánět, pročistí močové cesty), výrazně pomohla tinktura z lichořeřišnice (výborné rostlinné antibiotikum), truskavec, plody brusinek, nať zlatobýlu, průtržník, přeslička rolní, listy břízy, měsíček atd.
Žaludeční potíže: kromě diety je velmi vhodný čaj z řepíku lékařského, či byliny s obsahem hořčin – pampeliška, popř. nechutný, ale účinný čaj ze zeměžluče či pelyňku, někdy pomůže i méně hořká máta nebo oddenek puškvorce.
Onemocnění prostaty: vévodí vrbovka malokvětá (postup: 3 lžičky přelít ½ l vroucí vody, louhovat 5 min, scedit, pít denně 3–6 šálků).
Při viróze spojené s teplotou: lze použít nejen šťávu z nakrájené cibule (raději s medem než s cukrem), ale i směsi: ve stejném poměru lípa s květy černého bezu nebo další směs: máta, bez, heřmánek, lipový květ, popř. směs tužebník jilmový s prvosenkou vyšší.
Kašel (samozřejmě jsou různé druhy – suchý, vlhký, chronický, neurotický atd.): uživatelé mají rádi hlavně jednosložkové – tady lze doporučit nálevy z těchto bylin: jitrocel kopinatý, sléz, prvosenka vyšší, mateřídouška, majoránka, dobromysl, nať plicníku, u podběle či divizny pořádně přecedit (trichomy mohou dráždit), u chronického kašle se osvědčila kůra z česneku medvědího (ten nesušíme!), na odkašlávání ve stejném poměru pomůže: podběl, heřmánek, list jitrocele a nať mateřídoušky (postup: 3 lžičky zalít ½ l vroucí vody, louhovat 5 min, scedit, 3 šálky denně); u hnisavého úporného kašle: dvounažky anýzu 10 g, fenyklu 10, lněné semeno 15 g a tymián 15 g.
Chrapot: inhalace bazalky, mateřídoušky, tymiánu atd.
Angína: ve stejném poměru směs tužebníku, lípy a bezu (postup: na 1 lžičku zalít šálkem vody, louhovat cca 10 min, pít každé 2 hod), nezapomenout kloktat např. řepíkem.
A na závěr jedna důležitá rada: nevěřit všemu publikovanému a ověřovat si, než se sami začneme léčit.
