Za dalšími dobrotami do Jizerských hor

Na konci roku 2010 vznikla nová značka pro výrobky z oblasti Jizerských hor, Regionální produkt Jizerské hory. Pod touto značkou najdete výrobky řemeslníků, zemědělců a potravinářů, kteří v oblasti Jizerských hor a Frýdlantska vytvářejí produkty spjaté s tímto regionem. Tentokrát se zastavíme u dvou vítězných potravinážských produktů, za nimiž se neváhají vypravit turisté i ze širokého okolí. Po někdy i náročnějším putování krajem je to milé, ale i chutné zastavení.

Dnešní naše druhé zastavení v tomto kraji je u Kateřiny Hradilové z Hejnic, která v letošní soutěži zabodovala perníkem Jizerína. Více v rozhovoru.

Hlavním tématem našeho rozhovoru jsou vaše perníčky, ale zájem o kvalitní lokální produkty jste projevila už mnohem dříve, když jste je začala spolu s kvalitní kávou a domácími dezerty nabízet k prodeji ve vaší cukrárně Vločka ve Frýdlantu. Proč jste se rozhodla jít touto cestou?

Všechno to začalo tak, že jsem začala pracovat v cukrárně u mého taťky. On to sice dělal tak nějak po staru, nebo jinak, než bych si já představovala, ale na druhou stranu mi přišel v tom podnikání úžasně svobodný, byť je to dřina. Líbilo se mi, že si ten čas nastavuje podle sebe a, v uvozovkách, si dělá "co chce", prostě je svobodný. Oproti mamce, která je ředitelka v kanceláři, to mě nikdy netáhlo.

První vlastní cukrárnu mi pomohl otevřít právě můj táta, kde to byl ještě jeho koncept. To bylo v Novém Městě pod Smrkem. Mně ale vadilo, že nemám úplně náplň práce. V jistém smyslu to bylo příliš jednoduché – prostě jsem odebírala zboží od konzumních dodavatelů a já jsem cítila, že se není kam posunout. A pak, když jsem jezdila do modernějších cukráren a ochutnala jsem jinou kávu, uvědomila jsem si, že to chci dělat také lépe. A i díky tomu jsem se začala více zajímat o kvalitní stravu, táhlo mě to více do přírody, ke knížkám od autorek jako je Margit Slimáková nebo Hanka Zemanová a začalo mi to všechno dávat smysl. Věděla jsem ale, že budu potřebovat rozmanitější klientelu a proto jsem se rozhodla přesunout podnikání do Frýdlantu.

Zpočátku jsem byla ve výběru produktů příliš striktní. Chtěla jsem nabízet vše pouze v bio kvalitě, výhradně vratné obaly a podobně – to bylo ale dlouhodobě neudržitelné. Postupně jsem se, i na základě četby zmíněných autorek, přesunula k umírněnější formě nabídky. Naučila jsem se, že začít žít zdravě, i když ten termín všeobecně nemám ráda – mám na mysli spíše přirozeně, je něco, čeho se člověk nemusí bát a není to tak drahé, jak si většina lidí myslí. Je to vlastně hrozně jednoduchý a přirozený. Vstupní investice je možná nákladnější, ale časem velmi ušetříte, protože neutrácíte například za léky, a to prostě proto, že nejste tolik nemocní. Nemusíte nakupovat drahé čaje v bio kvalitě, můžete si jít natrhat bylinky do přírody a navíc získáte ten bonus, že trávíte mnohem více času venku. Člověk si také uvědomí, jak moc jsme zvyklí posuzovat kvalitu zboží na základě jeho ceny v obchodě, nebo certifikaci a přitom je spoustu vysoce kvalitních látek obsažených v bylinách a plodech, které máme denně na očích. Jde to celé ruku v ruce. Postupně jsem tedy budovala vlastní koncept cukrárny - kavárny.

To mě dovedlo k myšlence, že bych ráda vytvořila prostor, kde bych mohla nabízet nebo pro další výrobu používat kvalitní lokální produkty, kterých tu máme opravdu veliké množství, ale nikde vlastně není místo, kde by byly pohromadě. Většinou se tyto výrobky vyváží do měst, v našem případě do Liberce, nebo do Prahy. Je pravda, že v našem regionu o výrobky tohoto typu není takový zájem jako třeba právě v hlavním městě, ale to byl také důvod, proč jsem je chtěla podpořit a ukázat, že i z těchto sice dražších, ale nesrovnatelně kvalitnějších produktů, lze dále vyrábět vlastní zboží. Nabízíme tedy například snídaňové menu, nebo koláče a zákusky vyráběné převážně z lokálních surovin, jako jsou vejce, tvaroh, med, mouka, či zelenina a ovoce, nevyjímaje hotové výrobky – například chléb, víno, mošty a podobně.

Teď už ale k vašim vyhlášeným perníčkům, které v loňském roce získaly značku Regionální produkt Jizerských hor a letos dokonce ocenění ředitelky Potravinářské komory. Jak vás napadla vlastní výroba a proč zrovna perníčky?

Cítila jsem, že potřebuji něco opravdu svého, originálního, původního. Chtěla jsem prostě něco vyrábět.

Jednou, když jsem vyrazila lyžovat do Krkonoš, jsem se stavila v Poniklé v krámku Nad věcí, kde jsem si kdysi dávno kupovala perník Pumprnikl a plánovala si, že jich aspoň deset na cestu koupím. Tam jsem se ale dozvěděla, že pán, který tyto perníčky vyrábí, je dlouhodobě nemocný a výrobu musel přerušit, ze zdravotních důvodů se k ní už nejspíše nevrátí a vlastně ji nemá komu předat.

Tenkrát jsem prostě pokračovala v cestě netrpělivá užít si lyže. Během dlouhého čekání v jedné z front u turniketu mi to ale nedalo na dotyčného pána jsem vyhledala informace a kontakt. Zavolala jsem mu přímo ze sedačky, s tím, že bych to chtěla asi koupit, že by se mi to líbilo.

Nakonec jsme se setkali a já jsem od něj vše odkoupila – recepturu, licenci, logo. On už opravdu věděl, že by výrobu nemohl obnovit a mě bylo hodně líto, že by něco tak hezkého, ten perník, to řemeslo, zaniklo. Jen jsem nemohla přenést přes srdce, že by se krkonošský perník vyráběl v Jizerkách. To mi nedávalo smysl. Takže buď přesunout výrobu do Krkonoš, což by bylo příliš nákladné a nebo – a to už se procházím v lese se svým věrným Shiba inu Štrudlem a říkám mu: "Hele ty, Štrůdline, my bysme ale mohli udělat jizerskej perník a Ty budeš mít 3.narozeniny, tak Tě dáme na logo, jsi horský pes, denně v lese - v horách".

Hledala jsem ale lepší suroviny, lepší povidla, než používal původní výrobce, který vůbec neměl špatné ingredience, ale například rozinky používal proslazené a barvené a já vím, že to jde v lepší kvalitě a i díky tomuto přístupu jsem narazila na kvalitní hrušková povidla a tím začal mít jizerský perník jasnější obrysy. Tak vlastně vznikl perník Jizerína. Celé je to myšlené jako bratr – Krkonošský Pumprnikl (Krakonoš) a sestra – Jizerská Jizerína (víla Jizerína).

Můžete přesněji přiblížit složení vašich perníků, které nakonec získalo ocenění Regionální produkt Jizerských hor?

Značku Regionální produkt Jizerských hor jsme získali v roce 2024 - za jehož získání vděčím také Nojmíkům – výrobcům medu z nedaleké Řasnice a držitelů ocenění Regionální potravina za rok 2021, kteří mě ve snaze získat tuto značku velmi motivovali a povzbuzovali.

Zde je pro získání značky Produkt Jizerských hor podmínkou složení z ingrediencí pocházejících převážně z regionálních surovin. V případě suroviny z jiných částí České Republiky, nebo třeba i ze zahraničí, musí být odůvodnění. Některé suroviny jsou ale v libereckém regionu nedostupné, což se samozřejmě netýká základních surovin, jako jsou vejce, med, šípek. Těsto je unikátní tím, že je vyráběno podle receptu z 18. století, kdy si lidé pekli z toho, co našli na horách. I proto je náš výrobek myšlen jako horský perník. Obsahuje žaludovou mouku, rakytník, šípkový karamel a další netradiční ingredience.

Ucházeli jste se také o značku Regionální potravina za rok 2025. Tu jste sice nezískali, ale přišlo již zmíněné ocenění ředitelky Potravinářské komory Dany Večeřové. Jak k tomu došlo?

Na soutěži Regionální potravina jsme ve své kategorii skončili s perníkem Jizerína myslím jako druzí, ale po ukončení soutěže mi volal mi pan Chábera z agrární komory, který je takovým styčným bodem těchto regionálních značek, že se paní prezidentce potravinářské komory náš perník opravdu líbil, že takto má chutnat opravdový perník, ne jako produkty stejného označení z běžné konvenční výroby a že by chtěla, abych za to také něco získala. S perníky Jizerína a Pumprnikl jsem v Regionální potravině soutěžila v kategorii "Pekařství",to ale je nejobsáhlejší kategorie. Pan Chábera mi volal, že sice v této kategorii vyhrál chleba, ale že naše perníky nesly obrovský úspěch a paní prezidentka lpěla na tom, abychom získali také nějaké ocenění. A tak se také stalo, a to letos v září na libereckém Dni regionální potraviny. Za to jsem opravdu ráda a cítím, že má moje práce smysl. Je viděna i ochutnána.

Kde všude, kromě Kavárny Vločka a řemeslných jarmarků, si mohou zákazníci vaše perníčky nakoupit?

Nyní už asi buduji samostatnou firmu, a i takto už v tuto chvíli perníky Jizerína a Pumpernikl vnímám. První místem byla samozřejmě Vločka (kavárna). Dále jsem se s perníky rozjela přednostně po libereckém kraji a v současnosti dodáváme na různá místa, máme na to nastavený velkoobchod. Ten letošní rok byl ale velmi náročný, mockrát jsem si říkala, jestli jsem udělal dobře, že jsem do toho šla. Často jsem si připadla jako na začátku. Tento produkt je myšlen jako svačinka, ale i jako suvenýr pro turisty, ovšem díky tomu unikátnímu složení je to samozřejmě dražší a mnoho lidí je k této myšlenky zavřených. Prodej jsem začala u svého táty v cukrárně v Hejnicích a také v místním infocentru. Nyní jsme už v Kristiánově na Liščí boudě, v Bedřichově v Potravinách u pošty, tam je o perníky velký zájem. S Pumprniklem jsme obsadily hrad Pecka, tam je to opravdu žádané a je to jeden z největších odběratelů. Značka Produkt Jizerských hor Jizeríně výrazně pomáhá v prodeji. Je to dobré na všechny strany. Odlišuje mě to od lidí, kteří jen opatřují výrobek fotkou z Jizerek a tvrdí, že je to původní produkt. Já jim tou značkou garantuji původ surovin a určitou kvalitu.

Máte nějaké další plány, další výrobky, které byste chtěla uvézt na trh?

Kromě perníčků je velký zájem o jejich náplně jako takové – švestková a hrušková povidla, ve kterých jsou přimíchané také vlašské ořechy a rozinky – spousta lidí se ptá, že by chtěli náplně samostatně. Plánujeme udělat do skleniček pouze tyto náplně. Dále vyrábíme perník bez náplně, jen čistě perníky – Jizerskou botu a Jizerské hory a to už máme tři produkty.

Mým velkým cílem je také návrat k původním plodinám - chtěla bych se více navracet směrem k tomu, co tu máme, protože jsem přesvědčená, že je možné do těch produktů lidem dát více ovoce, neproslazovat to – prostě to jde. Děláme například angreštové řezy kněžny Kateřiny. Lidem to chutná a jsou za to rádi. Používáme i další místní ovoce, jako je aronie. Mojí inspirací je také paní Jakouběová, díky které můžeme prodávat na Dlaskově statku v Dolánkách při posvíceních. Dokázala velký věci, z historie převzít a ukázat jak se dřív žilo. To je neskutečná baba – v nejlepším slova smyslu. Ta například vydala knížku od Tří králů do Vánoc - je to seznam receptů, co se tu v kraji dělo, seřazeno dle sezónnosti. Líbí se mi prostě používat místní rostliny, ovoce, ne žádné "trendy" náhražky dovážené přes půl světa. Proč chia semínka, když máme výborný český mák. Narušují se hodnoty těch zemí, proč by měly být stejné suroviny, plodiny všude stejné. Chtěla bych více využívat plodiny, které rostou u nás – černý bez, šípek – prostě plodiny, které jsou původní a kterým se tu daří a mají proto tu pravou sílu.

připravila: Eugenie Línková

Značka Regionální produkt Jizerské hory, kterou spravuje MAS (Místní akční skupina) Frýdlantsko, je jednou ze čtyř regionálních certifikovaných značek Libereckého kraje, mezi něž dále patří regionální značka Krkonoše originální produkt. Regionální produkt Český ráj a Regionální produkt Lužické hory a Máchův kraj. Značka Regionální produkt Jizerské hory existuje již více než 15 let a pro její získání musí uchazeči splňovat přísná certifikační kritéria. Mezi ně patří například povinnost vyrábět produkt v regionu, používat alespoň částečně místní suroviny, zajistit životní cyklus produktu šetrným k životnímu prostředí, prodávat přímo koncovému zákazníkovi, aj. O značku je možno se ucházet jednou za dva roky a v současné době se jí pyšní asi 104 certifikovaných produktů. Značka je rozdělena do čtyř kategorií a kromě výrobku v kategorii Jídlo a pití, se mohou zájemci hlásit také s produktem v oblasti Dům a zahrada, Na sebe a Zážitky. Hned do tří z těchto kategorií ovládla Šárka Nemešová, se svými produkty z Mariánské stráně v Dolní Oldříši.